Rozhovor s Ianem a Mikem

29. července 2007 v 15:10 | crazy.angel |  Lostprophets
Tak váš nový singl se menuje Can´t Cathc Tomorrow, představte nám ho… o čem je a proč ste ho vydali?
Ian: Myslim, že nejjednoduššejc se to dá popsat jako "nepředstírej bejt někym jinym". Znali sme hafo lidí, který se pořád snažili hodit se do různejch stylů a k různejm lidem, rači než aby byli tim kým sou. Místo toho bejt normální a svůj, končej lidi jako sbírky toho, co je právě cool.
Video je fakt krutý, na ten nápad ste přišli sami?
Ian: Většinou přídeme s nápadama na videa, ale ty se odsunou! Ve skutečnosti sme tohle natočili docela levně, řežírovali to naši kámoši.
Jaký bylo vaše nej video?
Mike: Mam rád Burn, burn.
Ian: Jo, to sme natáčeli v Camdenu, tak sme sebrali všechny kámoše a bylo to prostě namixovaný z kol, skejtů, bmx, roztleskávaček. Někerý videa když si představíš v hlavě vypadaj dobře, ale když je pak vidíš, je to úplně jiný. Ale hey, přece nemůžes mít úspěch se všema!
Plánujete vydat další singly z Liberation Transmission?
Ian: Jo, nejspíš 4:AM myslim. Pravděpodobně vyjde ňák těsně před Valentýnem… to byl vtip mimochodem. :-DD
Kde nejrači hrajete?
Mike: Dycky se mi líbí ve Walesu, je to fajn, když se kámoši a rodina přídou podívat.
Ian: Londýn je dycky taky fakt cool, většinou se tu dobře bavíme.
Nej vystoupení co ste kdy měli?
Ian: Reading 2004, to bylo úžasný.
To musí bejt vcelku rozdíl proti užšim vystoupenim jako sou showcase…
Ian: Miluje je všechny, každý vystoupení je skvělý jinak. Myslim, že festivaly sou…
(Ian se na chvíli mezi řečí začne rozchvástávat o mléku do čaje, co pro něj získala servírka. Nejspíš mu dali den předtím sojové mléko, což mu zrovna nešmakuje. To prokládá úvahama o tom, jak by si přál umět více cizíma jazykama, hlavně chorvatsky…):-D
Ian: Myslim že když sou z tý východní Evropy, asi mi moc nerozuměj. Chtěl bych mluvit víc jazykama, myslim že kdybych uměl chorvatsky nebyl by problém. Je to chorvatština? Je to jazyk nebo jenom variace ruštiny? A tak, to bych jim pak moh vysvětlit, že sem byl skoro otrávenej sójovym mlíkem.
Co si myslíte o songách, které ste napsali na dema jako je Here Comes The Party?
Ian: Myslim, že sou cool, připomínaj mi časy samý dětský pohody.
Mike: Hlavně si myslim, že je mám rád, protože sme prostě šli a nahráli je. Měli sme spoustu nápadů a napsali všechny ty věci a prostě sme to neřešili… Všechno sme to dali dhoromady jednoduše proto, že sme milovali hudbu a nestrarali se, jakej je to styl a tak.
Ian: Každopádně sme byli jiná skupina. Jednoduše sme si mohli změnit méno a nikdo by nepřišel na to, že sou to ty samý lidi.
Mike: Jo, to bejvavalo, bylo to to co sme chtěli dělat.
Existuje nějakej song, co ste nahráli, a když se teď ohlídnete zpátky štve vás to?
Ian: Ne protože, víš co, prostě se takhle neohlížíme, sou to všechno potřebný zážitky.
Mike: No ne že by mě to vyloženě štvalo, ale sou ňáký písničky, co sme udělaly, který nemám rád. To je prostě tak, seš ve skupině a ne každej může mít 12 songů na albu a všechny milovat…
Ian: Jo, musíš bejt něco jako "No nelíbí se mi tenle song, ale když ostatnim jo tak proč ho tam nedat".
Existuje nějaká období nebo žánr, co vás fakt že moc ovlivnil?
Ian: 80. léta! Ne nemyslim jako že pop, spíš hardcore metal jako Megadeath a Metallica, Faith No More, pak taky The Police, The Clash, Duran Duran. Tak ňák všechno dohromady od počátku těch 80.let do 1989, kdy všechno vypuklo s Fait No More.
Mike: Nevybral bych období, ale spíš 15 let, od 1977 do 1992!
Ian: Uplně sem se tam teď vrátil.
Mike: V ´92 vyšli Angel Dust a taky spousta dalších skvělejch alb, Slayer…
V roce 1977 vyšlo první album The Clash, The Jam, no a pro to bylo úžasnejch patnáct let s těmahle skupinama.
Který nový skupiny máte rádi?
Ian: Fakt mám rád The Blackout, a pak je tu skupina ménem Rock Kills Kid a ty sou super cool. Stejně jako některý další bandy jako White Rose Movement a We Are The Scientists.
Kdo byl váš vysněnej band na společný tourování?
Ian: Rád touruju s The Blackout. Sou to naši nejlepší kámoši a prostě proto je to super.
Mike: Na turné sme byli se spoustou skvělejch skupin, třeba s Metallico, našima oblíbencema, ale vždycky radši hrajem s našema kámošema.
Je někdo, komu byste eště pořád rádi předskakovali?
Ian: Jasně, myslim že kdyby to byla země, kde nás nikdo nezná, pak cokoli co by nás trocha vyšvihlo. A dokonce i kdyby nám brknli Green Day že jedou zahrát do tý zasr*** British Arény pro milion a půl lidí my tam budeme!
Mike: Top by nejdřív tu British Arénu museli postavit.
Ian: Joo jasně, ale určitě bysme tam byli.
Mike: Kdyby nám zavolal Robbie tak taky. I když Girls Aloud bych nepředskakoval.
Ian: Nechal bych předskakovat je nám. Já bych eště bral Oasis, kdyby mě Liam povolal kua hned bych tam byl.
Na co se můžou fanoušci těšit na novým turné?
Mike: Uslyšej nás hrát hromadu songů, co sme nikdy dřív nehráli.
Ian: A spoustu songů, co sme nehráli dlouho nebo nikdy předtim živě.
Mike: Bude to hafec srandy, my nejsme taková ta skupina "víš co my sme rockový stars a vy ste diváci"
Ian: Možná po tom, co by nám Liam zavolal, bysme se změnili. Krutý bylo co Noel Gallagher řek, že 42 liber neni dost za to vidět ho hrát, brilantní, dělal jakou má velkou pravdu, že platěj 42 liber, ale to neni dost.
Co řikáte na vaše první turné po arénách příští rok, a budete hrát i ve Full Ponty?
Ian: Sem tak natěšenej, nemůžu se dočkat. Tourovali sme po UK naposled kolem roku 2000 a myslim, že sme hráli snad všude, i na těch nejmenších místech. Myslim že nám to šlo, rozvinuli sme tohleto tourování. Je fakt úžasný hrát po arénách a vědět že si to zasloužíme.
Mike: Trvalo nám šest let dostat se až sem a je to super.
Ian: Omluv mě drahý, objednal sem si žervé a lososa a tak…
Mike: Ech ok, a jo ta Full Ponty, vybrali sme si radši to než dělat vlastní show, protože když někdy deš do Ponty, uvedomíš si, že se tam nic moc novýho neděje, a tak je pro nás super vrátit se tam.
Ian: Už sme v Ponty hráli…
Mike: Ne dělali sme tam jenom malý zahřívací show, ale nikdy sme nehráli pořádnou show. Bude to mazec, všechno to hvízdání a pokřiky.
Ian: Hvízdání a pokřiky mi připomínaj morris-tanečníky.

Co děláte aby vás turné nějakym způsobem neomrzely?
Ian: Televize většinou… (zase se baví s číšnicí, tentokrát o lososovi a žervé…)
Mike: Koukám na Prison Break, Battle Star Gallactica, Ztraceni, Supernatural, Heroes.
Ian: Koukám jen to samý a pak se o tom donekonečna vybavujeme.
Mike: Vyčumujeme pořád na filmy, čtem knížky, hrajem hry, mizerně se pokoušíme učit se cizí jazyky…
Někteří fanoušci se k vám otočili zády kvůli vaší nové image a albu. Očekávali ste to?
Ian: Který fanoušci, jak se menujou to je všechno co na to řeknu. Všechny je pochytam a uviděj…
Překvapilo vás to?
Ian: No víš jak, otáčeli se k nám zády už od našich počátků. Pamatuju si jak se lidi nasrali, když sme zremixovali naše první album.
Mike: Je to nevyhnutelný, že jak se band vyvíjí a dělá pokroky, ztrácí jakýsi fanoušky a získává nový, a to se nám zřejmě stalo. Sou lidi, co sou s náma od prvního dne, ale i takový, co odpadli.
Ian: Jestli nám lidi opravdu rozuměj, potom nás berou. Podívej se na Davida Bowieho a U2, pořád se měněj, jako chameleoni, to samý Kiss a Metallica, změnili se podle toho, jak se v tý době cejtili, a brali je. Někdo nemá rád žádný změny, ale popravdě my máme skupinu pro nás samotný, možná to zní podivně, ale je to tak.
Mike: Děláme hudbu pro nás a pro nikoho jinýho, a tak jestli se to lidem líbí tak to je cool, ale když ne kvůli nim se nezměníme. To by bylo zaprodávání se.
Iam: Jo, změnit se pro někoho jinýho a ne sám pro sebe je zaprodávání se. Něco jinýho je změnit se sám pro sebe, to je prostě bejt k sobě upřímnej. Když se ráno vzbudim a řeknu si "ou dneska se oblíknu takhle…", tak to prostě udělám. Neni to jako "ouha to si na sebe nemůžu vzít, protože by to někoho mohlo nasrat". Vždycky sme dělali co kde jak sme chtěli a tak to bude napořád. Naštěstí spousta lidí nám rozumí a berou nás.
Samotnej hudební průmysl se hodně změnil, co si myslíte o stávající hudbě v UK?
Ian: Je to v pohodě.
Mike: Myslim, že je to lepší než kdy dřív. Je tu hodně cool underground a indie skupin, hodně dobrejch tanečních věcí a nu-metal a hardcore bandů.
Co považujete za nejvyšší a naopak nejnižší bod vaší kariéry?
Mike: Uvádění Give it a Name letos bylo skvělý.
Ian: Když sme měli song nr.1, kdo by si to pomyslel? Já ne.
Mike: Bylo tu dost vysokejch bodů, nízkejch ani tolik ne.
Ian: A i když se cejtíme blbě, tak si prostě pomyslíme "je nám nic moc, ale je to moje práce, jak špatný to vlastně může eště bejt?".
Máte v i-Podu nějaký otravný songy?
Mike: Můj hudební vkus je bezchybnej, ne vážne, ani jeden.
Kdyby ste měli přesvědči studenta jednou větou, aby šel místo do hospody na váš koncert, jak byste to udělali?
Ian: Uplatil bych je drinkama zdarma, spostou drinků zdarma.
Mike: Studenta? Jo určitě drinky zdrama. A ňáký kvízy možná.
Ian: A Oasis karaoke, o tom by si uvažoval že jo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama